Říjen 2015

Chtěla bych vypnout city.

26. října 2015 v 22:10 | Bi*ch |  Deník
Jsme to my dva. "Kamarádi" Když jsem s tebou, jsem šťastná a zamilovaná. Je jedno co všechno jsem obešla a zatajila mamce abych mohla být s tebou. Protože v tu chvíli, je mi jedno úplně všechno.

love, sleep, and teddy image

Nevím jak to cítíš ty. Ty už si dělal s holkama i něco víc, než jenom líbání. Já ještě ne, což je v tomhle věku pochopitelný, ale na to že jsme skoro stejně staří... Nejsi zrovna příklad pro ostatní. Asi teda spíš příklad, jací by být neměli. Ale čím víc tě poznávám, tím hodnější jsi. Tím citlivější, milejší, romantičtější. Dokonalej.

(Pusťte si to, je to k tématu. Říkám, je to bad boy.)

Stejně to nemá smysl. S holkou vydržíš maximálně dva měsíce. Byla jsem tvoje kamarádka při tvých posledních dvou holkách a ještě jsem si říkala: "Nedokázala bych být jeho holka, s těma jenom vyj*bává, ale kamarádky má rád vždycky". S oběma dvěma holkama to dopadlo celkem špatně. Proč ale najednou chci být ta tvoje holka? Proč začínám věřit, že jsi jinej než tě ostatní znají? Když tak ležím u tebe v posteli, ty mě lechtáš, smějeme se spolu, říkám si, že mám všechno. Ale brzo to podle mě skončí, nedokážeš být s jednou dlouho. Holt jsi takovej.

Měla bych ti říct sbohem už teď, čím dřív, tím lépe.

Ale je pravda, že už i teď je to v p*deli. Nechala jsem to zajít moc daleko. Dokud jsem nebyla zamilovaná, bylo to ok. Ale čím víc s tebou budu, tím horší pak bude to, až se to pos*re. Ale zároveň teď nedokážu být bez tebe a chci být s tebou co nejvíc než to skončí. Co je teda lepší? Neužít si to a nějakej konec jenom jednou oplakat, nebo si užít té zamilovanosti, ale potom bude horší ten konec?

grunge, boy, and bad boys image

Je to nádherný. To, jak se ke mně chováš. To by do Tebe nikdo neřekl. Rozmazluješ mě. Pusy před tvými kamarády? Klidně, je ti to jedno, spíš většinou začneš sám. Máš mě na tapetě. Nás máš na tapetě. Taťkovi hrdě oznamuješ, že přijdu. Nestydíš se za mě. Píšeme si pořád, ikdyž se pak vídíme ve škole. Někdy taky po škole. Dokonce spolu sedíme v lavici. Už teď to zní neuvěřitelně, já vím.. Kolik holek by za tohle dalo. Ale já jsem se nechtěla zamilovat. Bojím se zklamání na konci. Bohužel jsem ty city moc neuhlídala...


Šeptáš mi, jak moc mě máš rád. Nikdy si ale neřekl, že by jsi mě miloval. Buď to schováváš za to "mám tě rád", nebo mě máš vážně jenom rád. Ale to bych si pak neuměla vysvětlit to naše líbání, pusinkování, objímání, ležení, prostě všechno to hezký.

love, grunge, and smoke image

Moje mamka se tomu brání. Nedává to najevo, ale bojí se o mě. Nezakazuje mi být s tebou, ale podle mě to nechce.


Vzniklo spojení hodné holky a špatného kluka. Z holky se stala ta, která kašle na svojí nejlepší kamarádku. Ta která doma tráví málo času. Ve škole se baví jen s ním.
Ale i přesto je ta slečna šťastnější než kdy dřív. Koneckonců, on jí tu lásku dává. Chová se víc než jako kamarád.

Ale je tohle to, co je pro oba správné? To, že to oba chtějí, to je jiná věc.

Oba dva se narodili do špatné doby. Oba jsou zkažený dnešním světem. Jdou proti davu ruku v ruce. Tohle není to, co naši předci chtěli. Jsme všichni mladí a zkažení.


grunge, revolution, and bad image

A i přesto, po napsání tohoto článku, beru do ruky telefon a píšu mu: "Mohla bych zítra přijet?"