Game over

1. května 2016 v 19:52 | † Lost † |  Moje myšlenky
Bloudíme rodnými městy, vlastně všechno je to jen stereotyp. Děláme to, na co jsme zvyklí odmalička. Vidíme svět pořád stejně. Stejně depresivně, pochmurně, občas nějaká ta šťastná chvilka, ale hned je to zase pryč. Předstíráme, že máme perfektní životy, jen proto, aby se nikdo nekoukal za záclony. Skrývá se tam hodně strachu a nejistoty.

Ulice zaplňuje beznaděje. Tak pojďme na chvíli předstírat, že jsme perfektní rodinka, nenechme je zjistit, co se děje opravdu. Odejde návštěva, začne skutečná hra, nikdo nemůže uniknout. Všichni manipulují ostatními hráči a chtějí vyhrát. Ti slabší se vzdají, ale ti nejslabší hrají dál. Ti totiž vůbec nemají sílu zastavit tuhle krutou nepovedenou hru. Nikdo nás neposlouchá, proč taky. Jsme dokonalí ne? Jsme bezcitní manipulátoři až do jednoho. Kolika lidem jsme už každý ublížili.

Jsme v tom, pořád dokola a dokola. Posloucháme, neposloucháme, ale jsme uvězněni, ať chceme nebo ne. "Co se to stalo?" ptáme se neustále všech kolem. Nikdo nás nevnímá, notak. Nikoho to ani nezajímá, hraje dál, nemá čas.

Uděláme cokoliv když chceme. Nevíme co je pro nás dobré. Jen chceme vyhrát něco z téhle hry, ale má to cenu? Brzy nám to vezme někdo jiný. Spoluhráči jsou najednou proti nám. Občas máme opravdové spojence, ale nic netrvá věčně.

Nemůžeme přestat, jsme posedlí hrou, nechceme si to připustit.

Tak proč si nenandat svojí tvář panenky a jít hrát krutěji. V tom momentě říkáme game over.


game over, game, and quote image
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama